Podkrovní romantika vypadá krásně v katalozích, v praxi to až tak sluníčkově nefunguje. Blahořečit si v těchto dnech budou lidé, kteří už při stavbě počítali s klimatizací. A je jim jedno, zda se píše, že vysušuje sliznice, zanáší do domu bacily, tuhne po ní krk a další podobné aspekty. 

Ten, kdo při stavbě šetřil, anebo mu to dřív nepřišlo až tak důležité, má teď dost složité dilema. Dodělávat klimatizaci do podkroví dodatečně je velmi problematické. Při představě, že budete muset odmontovat sádrokartony, abyste nepoškodili izolaci a parozábrany, se mnoho lidí do podobné rekonstrukce ani nepustí. Přece dosud vždy platilo, že těch pár dní tropických veder ročně se vždycky nějak přežilo. Jestli to však půjde jako dosud, možná tento přístup budeme muset přehodnotit.

Podkroví, které je využíváno jako obytný prostor, bývá v teplých slunečných dnech místem, kde je mnohem tepleji než v ostatních částech domu. Je proto snahou tyto prostory zpříjemnit snížením teploty. Pokud nepomáhá zastínění střešních oken, je dalším logickým krokem klimatizace.

Instalace klimatizační jednotky je možná ve většině podkrovních místností. Jedinou podmínkou pro možnou instalaci je přístupná střecha a dostatečně velký otvor (okno), kudy na ni může technik vylézt i s vnější klimatizační jednotkou.

Jako u ostatních typů splitových klimatizací se musí vytvořit do střechy otvor, kterým bude provedeno napojení obou jednotek /vnější a vnitřní/. Proto se jako nejvhodnější jeví střechy, které mají střešní krytinu z tašek, kdy se jedna taška vymění za odvětrávací a tou se povede potrubí, elektřina i trubka na odvod kondenzátu.

Obecně lze ale říci, že řešení klimatizace v podkroví bývá časově a tudíž i finančně nákladnější než instalace klimatizační jednotky do jiných místností.